مصحف الثريا

بِسْمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحْمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ لَآ أُقْسِمُ بِهَٰذَا ٱلْبَلَدِ ۝١

Hle, přísahám při tomto městě

وَأَنتَ حِلٌّۢ بِهَٰذَا ٱلْبَلَدِ ۝٢

- ty volně si žiješ v tomto městě -

وَوَالِدٍۢ وَمَا وَلَدَ ۝۳

při otci a tom, co zplodil,

لَقَدْ خَلَقْنَا ٱلْإِنسَٰنَ فِى كَبَدٍ ۝٤

že člověka jsme věru ke strastem stvořili!

أَيَحْسَبُ أَن لَّن يَقْدِرَ عَلَيْهِ أَحَدٌۭ ۝٥

Počítá snad, že nikdo proti němu nic nezmůže,

يَقُولُ أَهْلَكْتُ مَالًۭا لُّبَدًا ۝٦

když říká: "Bohatství obrovské jsem strávil."

أَيَحْسَبُ أَن لَّمْ يَرَهُۥٓ أَحَدٌ ۝۷

Domnívá se snad, že nikdo jej nespatřil?

أَلَمْ نَجْعَل لَّهُۥ عَيْنَيْنِ ۝۸

Což dvě oči jsme mu nedali

وَلِسَانًۭا وَشَفَتَيْنِ ۝۹

a jazyk a dva rty

وَهَدَيْنَٰهُ ٱلنَّجْدَيْنِ ۝١۰

a na dvě stezky jsme jej neuvedli?

فَلَا ٱقْتَحَمَ ٱلْعَقَبَةَ ۝١١

A přece se nepustil po stezce vzhůru vedoucí.

وَمَآ أَدْرَىٰكَ مَا ٱلْعَقَبَةُ ۝١٢

Víš ty vůbec, co je to stezka vzhůru vedoucí?

فَكُّ رَقَبَةٍ ۝١۳

Otroka propuštění

أَوْ إِطْعَٰمٌۭ فِى يَوْمٍۢ ذِى مَسْغَبَةٍۢ ۝١٤

či v den hladu nakrmení

يَتِيمًۭا ذَا مَقْرَبَةٍ ۝١٥

sirotka příbuzného

أَوْ مِسْكِينًۭا ذَا مَتْرَبَةٍۢ ۝١٦

či chudáka nouzí trpícího,

ثُمَّ كَانَ مِنَ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَوَاصَوْا۟ بِٱلصَّبْرِ وَتَوَاصَوْا۟ بِٱلْمَرْحَمَةِ ۝١۷

a také být z těch, kdož uvěřili a k neochvějnosti a soucitu se vzájemně nabádají:

أُو۟لَٰٓئِكَ أَصْحَٰبُ ٱلْمَيْمَنَةِ ۝١۸

to budou lidé po pravici stojící,

وَٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ بِـَٔايَٰتِنَا هُمْ أَصْحَٰبُ ٱلْمَشْـَٔمَةِ ۝١۹

zatímco ti, co ve znamení naše nevěřili, to budou lidé po levici stojící

عَلَيْهِمْ نَارٌۭ مُّؤْصَدَةٌۢ ۝٢۰

a nad nimi plát bude oheň uzavírající!