مصحف الثريا

بِسْمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحْمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ عَبَسَ وَتَوَلَّىٰٓ ۝١

Zakabonil se a odvrátil,

أَن جَآءَهُ ٱلْأَعْمَىٰ ۝٢

že slepec se na něho obrátil.

وَمَا يُدْرِيكَ لَعَلَّهُۥ يَزَّكَّىٰٓ ۝۳

Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit

أَوْ يَذَّكَّرُ فَتَنفَعَهُ ٱلذِّكْرَىٰٓ ۝٤

či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být.

أَمَّا مَنِ ٱسْتَغْنَىٰ ۝٥

Však pokud o boháče jde,

فَأَنتَ لَهُۥ تَصَدَّىٰ ۝٦

o něho ty se zajímáš,

وَمَا عَلَيْكَ أَلَّا يَزَّكَّىٰ ۝۷

a že neočišťuje se, nic nedbáš!

وَأَمَّا مَن جَآءَكَ يَسْعَىٰ ۝۸

O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy

وَهُوَ يَخْشَىٰ ۝۹

a jat z Boha obavami,

فَأَنتَ عَنْهُ تَلَهَّىٰ ۝١۰

o toho ty zájem nemáš!

كَلَّآ إِنَّهَا تَذْكِرَةٌۭ ۝١١

Tak ne! Vždyť toto je připomenutí

فَمَن شَآءَ ذَكَرَهُۥ ۝١٢

a kdokoliv chce, nechť na ně si vzpomene

فِى صُحُفٍۢ مُّكَرَّمَةٍۢ ۝١۳

psané na svitcích úctyhodných,

مَّرْفُوعَةٍۢ مُّطَهَّرَةٍۭ ۝١٤

povznesených a očištěných,

بِأَيْدِى سَفَرَةٍۢ ۝١٥

rukama písařů

كِرَامٍۭ بَرَرَةٍۢ ۝١٦

vznešených, neposkvrněných.

قُتِلَ ٱلْإِنسَٰنُ مَآ أَكْفَرَهُۥ ۝١۷

Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!

مِنْ أَىِّ شَىْءٍ خَلَقَهُۥ ۝١۸

Z čeho jej Pán jeho stvořil?

مِن نُّطْفَةٍ خَلَقَهُۥ فَقَدَّرَهُۥ ۝١۹

Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil

ثُمَّ ٱلسَّبِيلَ يَسَّرَهُۥ ۝٢۰

a pak cestu mu ulehčil,

ثُمَّ أَمَاتَهُۥ فَأَقْبَرَهُۥ ۝٢١

potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá

ثُمَّ إِذَا شَآءَ أَنشَرَهُۥ ۝٢٢

a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá.

كَلَّا لَمَّا يَقْضِ مَآ أَمَرَهُۥ ۝٢۳

Však pozor! Člověk ještě nesplnil, co Pán jeho mu poručil!

فَلْيَنظُرِ ٱلْإِنسَٰنُ إِلَىٰ طَعَامِهِۦٓ ۝٢٤

Nechť člověk pohlédne na svou potravu

أَنَّا صَبَبْنَا ٱلْمَآءَ صَبًّۭا ۝٢٥

a na to, jak spustili jsme vody záplavu

ثُمَّ شَقَقْنَا ٱلْأَرْضَ شَقًّۭا ۝٢٦

a jak v zemi jsme dali puknout trhlinám

فَأَنۢبَتْنَا فِيهَا حَبًّۭا ۝٢۷

a z nich vyrůst obilovinám,

وَعِنَبًۭا وَقَضْبًۭا ۝٢۸

vinné révě a travinám,

وَزَيْتُونًۭا وَنَخْلًۭا ۝٢۹

olivovníku a datlovým palmám,

وَحَدَآئِقَ غُلْبًۭا ۝۳۰

hustým zahradám,

وَفَٰكِهَةًۭ وَأَبًّۭا ۝۳١

ovoci i pastvinám

مَّتَٰعًۭا لَّكُمْ وَلِأَنْعَٰمِكُمْ ۝۳٢

v užitek vašim stádům i vám.

فَإِذَا جَآءَتِ ٱلصَّآخَّةُ ۝۳۳

A až nastane třesk ohlušující,

يَوْمَ يَفِرُّ ٱلْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ ۝۳٤

v ten den prchne člověk od bratra svého,

وَأُمِّهِۦ وَأَبِيهِ ۝۳٥

matky své i otce svého,

وَصَٰحِبَتِهِۦ وَبَنِيهِ ۝۳٦

družky své i synů svých,

لِكُلِّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍۢ شَأْنٌۭ يُغْنِيهِ ۝۳۷

neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.

وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ مُّسْفِرَةٌۭ ۝۳۸

V ten den budou tváře zjasněné,

ضَاحِكَةٌۭ مُّسْتَبْشِرَةٌۭ ۝۳۹

rozesmáté a veselé,

وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍ عَلَيْهَا غَبَرَةٌۭ ۝٤۰

v ten den budou i tváře jak prach šedivé

تَرْهَقُهَا قَتَرَةٌ ۝٤١

a chmurou pokryté

أُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْكَفَرَةُ ٱلْفَجَرَةُ ۝٤٢

- to věru budou nevěřící, ti hříšníci!