مصحف الثريا

بِسْمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحْمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ لَآ أُقْسِمُ بِيَوْمِ ٱلْقِيَٰمَةِ ۝١

Hle, přísahám při dni zmrtvýchvstání

وَلَآ أُقْسِمُ بِٱلنَّفْسِ ٱللَّوَّامَةِ ۝٢

a při duši, jež stálé výčitky si činí!

أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَلَّن نَّجْمَعَ عِظَامَهُۥ ۝۳

Myslí si člověk snad, že neshromáždíme jeho kosti?

بَلَىٰ قَٰدِرِينَ عَلَىٰٓ أَن نُّسَوِّىَ بَنَانَهُۥ ۝٤

Však ano, a dokonce schopni jsme sestavit jeho prsty!

بَلْ يُرِيدُ ٱلْإِنسَٰنُ لِيَفْجُرَ أَمَامَهُۥ ۝٥

A naopak, člověk si spíše přeje jednat i dál hříšně

يَسْـَٔلُ أَيَّانَ يَوْمُ ٱلْقِيَٰمَةِ ۝٦

a ptá se: "Kdy vůbec ten den zmrtvýchvstání nastane?"

فَإِذَا بَرِقَ ٱلْبَصَرُ ۝۷

Až zrak se oslepí,

وَخَسَفَ ٱلْقَمَرُ ۝۸

až měsíc se zatmí,

وَجُمِعَ ٱلشَّمْسُ وَٱلْقَمَرُ ۝۹

až slunce s měsícem se spojí,

يَقُولُ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ ٱلْمَفَرُّ ۝١۰

tehdy člověk vykřikne: "Kam prchnout mám?"

كَلَّا لَا وَزَرَ ۝١١

Však pozor! Nebude žádný úkryt znám,

إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمُسْتَقَرُّ ۝١٢

u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen!

يُنَبَّؤُا۟ ٱلْإِنسَٰنُ يَوْمَئِذٍۭ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ ۝١۳

V ten den bude člověku sděleno, co zavčas učinil a co zameškal.

بَلِ ٱلْإِنسَٰنُ عَلَىٰ نَفْسِهِۦ بَصِيرَةٌۭ ۝١٤

Ba co víc, člověk sám sebe bude jasně zřít,

وَلَوْ أَلْقَىٰ مَعَاذِيرَهُۥ ۝١٥

a kdyby své omluvy mohl předložit...

لَا تُحَرِّكْ بِهِۦ لِسَانَكَ لِتَعْجَلَ بِهِۦٓ ۝١٦

Nehýbej příliš jazykem svým, když je přednášíš, ve snaze je uspíšit,

إِنَّ عَلَيْنَا جَمْعَهُۥ وَقُرْءَانَهُۥ ۝١۷

vždyť Nám přísluší je shromáždit i číst.

فَإِذَا قَرَأْنَٰهُ فَٱتَّبِعْ قُرْءَانَهُۥ ۝١۸

A když ti je předčítáme, sleduj jeho přednášení,

ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا بَيَانَهُۥ ۝١۹

a potom na Nás je podat jeho objasnění.

كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ ٱلْعَاجِلَةَ ۝٢۰

Však pozor! Vy naopak milujete rychle plynoucí

وَتَذَرُونَ ٱلْءَاخِرَةَ ۝٢١

a zanedbáváte život budoucí.

وُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۢ نَّاضِرَةٌ ۝٢٢

V ten den budou jedny tváře zářící

إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌۭ ۝٢۳

a ke svému Pánu hledící

وَوُجُوهٌۭ يَوْمَئِذٍۭ بَاسِرَةٌۭ ۝٢٤

a jiné tváře v ten den budou sinalé, tušící,

تَظُنُّ أَن يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌۭ ۝٢٥

že dovrší se na nich trest páteř lámající.

كَلَّآ إِذَا بَلَغَتِ ٱلتَّرَاقِىَ ۝٢٦

Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti

وَقِيلَ مَنْ ۜ رَاقٍۢ ۝٢۷

a bude řečeno: "Kdo je zaklínatel?"

وَظَنَّ أَنَّهُ ٱلْفِرَاقُ ۝٢۸

a ona si pomyslí, že toto je se světem rozluka,

وَٱلْتَفَّتِ ٱلسَّاقُ بِٱلسَّاقِ ۝٢۹

a proplete se s nohou noha,

إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ ٱلْمَسَاقُ ۝۳۰

v ten den k tvému Pánu všichni hnáni budou.

فَلَا صَدَّقَ وَلَا صَلَّىٰ ۝۳١

"On almužnu nedával ani modlitbu nekonal,

وَلَٰكِن كَذَّبَ وَتَوَلَّىٰ ۝۳٢

však odvracel se a za lež prohlašoval,

ثُمَّ ذَهَبَ إِلَىٰٓ أَهْلِهِۦ يَتَمَطَّىٰٓ ۝۳۳

a pak ke své rodině pyšně kráčeje se odebral!"

أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ ۝۳٤

Ach běda ti, běda!

ثُمَّ أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰٓ ۝۳٥

A znovu běda ti, běda!

أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَٰنُ أَن يُتْرَكَ سُدًى ۝۳٦

Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven?

أَلَمْ يَكُ نُطْفَةًۭ مِّن مَّنِىٍّۢ يُمْنَىٰ ۝۳۷

Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen?

ثُمَّ كَانَ عَلَقَةًۭ فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ ۝۳۸

Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal

فَجَعَلَ مِنْهُ ٱلزَّوْجَيْنِ ٱلذَّكَرَ وَٱلْأُنثَىٰٓ ۝۳۹

a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal.

أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَٰدِرٍ عَلَىٰٓ أَن يُحْۦِىَ ٱلْمَوْتَىٰ ۝٤۰

Což není v moci jeho, aby mrtvým opět život dal?