مصحف الثريا

بِسْمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحْمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ سَأَلَ سَآئِلٌۢ بِعَذَابٍۢ وَاقِعٍۢ ۝١

Ptal se tázající na trest, jenž dopadne

لِّلْكَٰفِرِينَ لَيْسَ لَهُۥ دَافِعٌۭ ۝٢

na nevěřící: není nikoho, kdo jej odrazí,

مِّنَ ٱللَّهِ ذِى ٱلْمَعَارِجِ ۝۳

vždyť od Boha, Pána stupňů, přichází!

تَعْرُجُ ٱلْمَلَٰٓئِكَةُ وَٱلرُّوحُ إِلَيْهِ فِى يَوْمٍۢ كَانَ مِقْدَارُهُۥ خَمْسِينَ أَلْفَ سَنَةٍۢ ۝٤

Stoupají k němu po nich andělé i duch v den, jehož délka let padesát tisíc měří.

فَٱصْبِرْ صَبْرًۭا جَمِيلًا ۝٥

Neochvějný buď a pěkně jen vytrvej!

إِنَّهُمْ يَرَوْنَهُۥ بَعِيدًۭا ۝٦

Nevěřící daleko vidí ten den,

وَنَرَىٰهُ قَرِيبًۭا ۝۷

zatímco my nablízku jej vidíme.

يَوْمَ تَكُونُ ٱلسَّمَآءُ كَٱلْمُهْلِ ۝۸

V ten den nebe bude roztavené mosazi podobné

وَتَكُونُ ٱلْجِبَالُ كَٱلْعِهْنِ ۝۹

a hory budou jak vločky vlny barevné

وَلَا يَسْـَٔلُ حَمِيمٌ حَمِيمًۭا ۝١۰

a nebude se ptát přítel vřelý na přítele,

يُبَصَّرُونَهُمْ ۚ يَوَدُّ ٱلْمُجْرِمُ لَوْ يَفْتَدِى مِنْ عَذَابِ يَوْمِئِذٍۭ بِبَنِيهِ ۝١١

ačkoliv budou na dohled. Hříšník zatouží se vykoupit z trestu dne onoho syny vlastními,

وَصَٰحِبَتِهِۦ وَأَخِيهِ ۝١٢

i bratrem svým a družkou svou

وَفَصِيلَتِهِ ٱلَّتِى تُـْٔوِيهِ ۝١۳

a klanem vlastním, jenž mu je ochranou,

وَمَن فِى ٱلْأَرْضِ جَمِيعًۭا ثُمَّ يُنجِيهِ ۝١٤

ba všemi, kdož na zemi jsou, aby se to stalo jeho záchranou.

كَلَّآ ۖ إِنَّهَا لَظَىٰ ۝١٥

Však pozor! Toto věru je oheň šlehající,

نَزَّاعَةًۭ لِّلشَّوَىٰ ۝١٦

kůži na lebce spalující,

تَدْعُوا۟ مَنْ أَدْبَرَ وَتَوَلَّىٰ ۝١۷

jenž svolává toho, kdo zády se otočil a odvrátil

وَجَمَعَ فَأَوْعَىٰٓ ۝١۸

a majetek shromažďoval a nakupil.

۞ إِنَّ ٱلْإِنسَٰنَ خُلِقَ هَلُوعًا ۝١۹

Člověk byl věru stvořen vrtkavý:

إِذَا مَسَّهُ ٱلشَّرُّ جَزُوعًۭا ۝٢۰

když dotkne se ho neštěstí, je ustrašený,

وَإِذَا مَسَّهُ ٱلْخَيْرُ مَنُوعًا ۝٢١

když dotkne se jej dobré, je odmítavý.

إِلَّا ٱلْمُصَلِّينَ ۝٢٢

Ne tak ti, kdo se modlí,

ٱلَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ دَآئِمُونَ ۝٢۳

kdo v modlitbách jsou vytrvalí,

وَٱلَّذِينَ فِىٓ أَمْوَٰلِهِمْ حَقٌّۭ مَّعْلُومٌۭ ۝٢٤

kdo stanovili podíl z jmění svého

لِّلسَّآئِلِ وَٱلْمَحْرُومِ ۝٢٥

pro žebráka i nešťastníka nemajetného

وَٱلَّذِينَ يُصَدِّقُونَ بِيَوْمِ ٱلدِّينِ ۝٢٦

a kdo den soudný za pravdivý uznávají

وَٱلَّذِينَ هُم مِّنْ عَذَابِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ ۝٢۷

a trestu Pána svého se obávají

إِنَّ عَذَابَ رَبِّهِمْ غَيْرُ مَأْمُونٍۢ ۝٢۸

- vždyť před trestem Pána tvého nikdo jist si není -

وَٱلَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَٰفِظُونَ ۝٢۹

a kdo svá pohlaví chrání

إِلَّا عَلَىٰٓ أَزْوَٰجِهِمْ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَٰنُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ ۝۳۰

jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni -

فَمَنِ ٱبْتَغَىٰ وَرَآءَ ذَٰلِكَ فَأُو۟لَٰٓئِكَ هُمُ ٱلْعَادُونَ ۝۳١

kdož však více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci;

وَٱلَّذِينَ هُمْ لِأَمَٰنَٰتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَٰعُونَ ۝۳٢

a kdo svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují

وَٱلَّذِينَ هُم بِشَهَٰدَٰتِهِمْ قَآئِمُونَ ۝۳۳

a kdo při svědectvích svých v pravdě stojí

وَٱلَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ يُحَافِظُونَ ۝۳٤

a o modlitby své pilně dbají -

أُو۟لَٰٓئِكَ فِى جَنَّٰتٍۢ مُّكْرَمُونَ ۝۳٥

takoví v zahradách rajských se s poctami setkají!

فَمَالِ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ قِبَلَكَ مُهْطِعِينَ ۝۳٦

Co děje se s nevěřícími, že k tobě krky natahují

عَنِ ٱلْيَمِينِ وَعَنِ ٱلشِّمَالِ عِزِينَ ۝۳۷

a zprava i zleva se shlukují?

أَيَطْمَعُ كُلُّ ٱمْرِئٍۢ مِّنْهُمْ أَن يُدْخَلَ جَنَّةَ نَعِيمٍۢ ۝۳۸

Žádá snad každý z nich, aby uveden byl do zahrad slastí?

كَلَّآ ۖ إِنَّا خَلَقْنَٰهُم مِّمَّا يَعْلَمُونَ ۝۳۹

Však pozor! Stvořili jsme je věru z toho, co sami dobře znají.

فَلَآ أُقْسِمُ بِرَبِّ ٱلْمَشَٰرِقِ وَٱلْمَغَٰرِبِ إِنَّا لَقَٰدِرُونَ ۝٤۰

Však pozor! Přísahám při Pánu východů i západů, že vskutku schopni jsme

عَلَىٰٓ أَن نُّبَدِّلَ خَيْرًۭا مِّنْهُمْ وَمَا نَحْنُ بِمَسْبُوقِينَ ۝٤١

lepšími, než oni jsou, je vystřídat, a předejít se v tom nedáme.

فَذَرْهُمْ يَخُوضُوا۟ وَيَلْعَبُوا۟ حَتَّىٰ يُلَٰقُوا۟ يَوْمَهُمُ ٱلَّذِى يُوعَدُونَ ۝٤٢

Nech je být, ať si tlachají a hrají, až se setkají se svým dnem, jenž byl jim přislíben,

يَوْمَ يَخْرُجُونَ مِنَ ٱلْأَجْدَاثِ سِرَاعًۭا كَأَنَّهُمْ إِلَىٰ نُصُبٍۢ يُوفِضُونَ ۝٤۳

se dnem, kdy z hrobů jako by k obětištím chvátali vystoupí se spěchem,

خَٰشِعَةً أَبْصَٰرُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌۭ ۚ ذَٰلِكَ ٱلْيَوْمُ ٱلَّذِى كَانُوا۟ يُوعَدُونَ ۝٤٤

se zrakem zahanbeným, pokryti ponížením. Takový bude den, jenž byl jim přislíben!